Neexistuje snad typická filmová dvojka (pominu-li např. Billyho Wildera a Jacka Lemmona nebo Martina Scorseseho a Roberta De Nira) než Tim Burton a Johnny Depp. Jejich první spolupráce, tedy Střihoruký Edward, dala znamení, jaké filmy Burton tvoří (ať je to temný rytíř Batman nebo „pohádka“ Karlík a továrna na čokoládu) a v jakých rolích se Depp cítí nejlépe – podivíni se smutnou minulostí (pirát Jack Sparow v Pirátech z Karibiku, Willy Wonka v Karlíkovi).
Nebýt úspěchu Batmana (1989), Tim Burton by zřejmě nedostal zelenou k natáčení Střihorukého Edwarda(1990, do českých kin se dostal v květnu 1992), který učinil z Johnnyho Deppa (Edward) hvězdu stříbrných pláten na dlouhá léta dopředu.
Odvážná „avon lady“ Peggy (Dianne Wiest, „Cink, cink, je tady avon...“) náhodou objeví v zastrčeném a zpustlém hradu podivína s nůžkami místo prstů jménem Edward. Nezalekne se ho a veme ho s sebou domů, a hlavně, což Edward nezná, mezi lidi… Jeho „náčiní“ začnou sousedi využívat ke svému prospěchu (sem zastřihnutí domácího mazlíčka, tam zastřihnutí keře a nebo zastřihnutí porostu sousedek), jenže ne všichni Edu využijí k dobrému úmyslu. Najdou se i tací, kteří ho chtějí použít k nekalím věcem. Bohužel Edward nerozezná jejich úmysly. Jediné co umí, je vyjádřit své city blízké osobě, konkrétně dceři Peg Kim (Winona Ryder)…
Laicky řečeno, jiný film s větším obsahem sentimentu asi neuvidíte, přesto lze Střihorukého Edwarda považovat za film obsahující nejen slzopudné scény, ale i humor a romantiku. Film povznáší i skvěle doplňující hudba Dannyho Elfmana, jenž zní výborně i v těch nejpodivnějších scénách.
Ono, kdyby roli nedostal Johnny Depp (uvažovalo se i nad Tomem Cruisem či Robertem Downeyem Jr.) těžko by byl úspěch Edwarda takový. Jeho dokonalé předvedení nejistoty, dojmutí a radosti z něčeho objeveného byste asi z těží hledali u někoho jiného. Přídáte-li do role Peg starostlivou, podnikavou a láskyplnou Diannu Wiest, výsledek nemůže dopadnout jinak, než na výbornou.
Tim Burton dokázal vytvořit film s fantastickými maskami (celkově výtvarná stránka filmu tvoří jednu ze složek, díky které od Burtona očekáváme pokaždé víc a víc) a kouzelnou atmosférou, téměř pohádkovou. Nejen proto patří tenhle střihač Eda od mých dětských let k mým velikým oblíbencům.
„On je prý zrůda… To je ale hrozně vzrušující!“
Žádné komentáře:
Okomentovat